Hradec Králové 

Už dlouho se domlouvám se svojí buddy Andreiou (rumunská studentka, která přijela do Česka na Erasmus, o kterou se starám, pomáhala jsem jí hodně na začátku jejího pobytu), že se musíme vidět, protože ve středu odjíždí. A tak Andreiu napadlo, že bysme mohly jet navštívit mou spolužačku Simonu, která je z Hradce Králové. Docela se mi to zamlouvalo, protože to je relativně kousek a nikdy jsem tam nebyla. Tak jsem zburcovala Simču, koupila lístky a v neděli ráno se jelo. Na poslední chvíli k nám přibyl ještě Andreiin italský kamarád Marco.

V deset nám jel bus z Černýho Mostu, jeli jsme se Student Agency, takže jsme měli všichni pohodlí, klimatizaci a zábavu. Simča na nás čekala na nádraží a odtam nás vzala na procházku po městě. Měla to moc pěkně připravený a ukázala nám v podstatě asi všechno důležitý. Bohužel jsem nevyfotila to jejich pěkný nádraží, ale to se dá vygooglit. Dojmy: město je super klidný, čistý a vypadá úplně nově. Hlavně jsou snad na každých padesáti metrech fontány. A fakt zajímavá architektura. Spousta cyklostezek a zeleně.

Síma nás vzala z nádraží na Masarykovo náměstí, kde stojí dům, kterej vypadá jako malej Pentagon nebo jiná srandovní vládní budova, ale jsou v ní pouze byty. Na tomto náměstí jsme si dali oběd (burger, docela dobrej 🙂 ) a asi po hodinové pauze pokračovali dál směrem do města.

Další zastávkou bylo Eliščino nábřeží. Dozvěděla jsem se, že Hradec bylo věnný město pro Elišku a každý září se tady pořádají průvody na její oslavu. Bylo tam taky hrozně zajímavě architektonicky pojatý muzeum. 

Po Labe tam mimojiné pluje parní vyhlídková lodička.

Mají taky boží vodní elektrárnu.

 A park, kterej je na soutoku Labe a Orlice, na kterým žije hrozně moc kačerů.

Hradec má taky dva hokejový stadiony, prej jsou v hokeju lepší než ve fotbale. Pak jsme se byli podívat na místní univerzitu. Samozřejmě, že tam nechyběla fontána. Kdybychom přijeli o den dřív, mohli jsme zajít na přednášku o fontánách v Hradci…Přijde to vtipný jenom mně? Zapomněla jsem ještě říct, že spousta těch domů byla cihlových. Připomínalo mi to baťovskou architekturu.

Simonina střední škola

Další zastávkou byla knihovna. Pak jsme se přesunuli trošku víc k historickýmu centru.

 Z dolní strany tam vedou zpívající schody, fakt zpívaly (asi vítr?).

 V historickým centru jsme vylezli na Bílou věž, která byla fakt vysoká. Spousta schodů, ale byla moc pěkně zrenovovaná, takže jsem se ani tolik nebála, že to s náma spadne, což nevylučuje fakt, že po sejití dolů se mi ještě půl hodiny klepaly nohy. Z věže byl impozantní výhled, z jedné strany přímo rumunský (paneláky a historické památky dohromady). 

Pak jsme se tak procházeli po starým centru, navštívili hlavní stanoviště divadelního festivalu, kde byl pravděpodobně celej Hradec. Tam jsme chvilku byli, než jsme se odsourali do kavárny na dort. 

A pak nám už v sedm jel vlak domů. Takže jsme vyrazili směrem na nádraží. Nástupiště tam bylo napsaný, tak jsme na šli čekat. Mezitím přijel nějakej vlak, ale náš to nebyl. Respektive byl, půlka. Přijel totiž hrozně dlouhej vlak, kterej se nakonec rozpojil a jedna půlka jela zpátky do Prahy a druhá druhým směrem. Naštěstí jsme si toho všimli za včasu a vlak stihli. 

Advertisements