Den šestý – změna plánu?

Na plánovaný výlet jsem měla jet s Kami a Elenou. Včera večer nám řidič z Blablacar stornoval cestu. Takže jsme rychle vymýšlely, jak se dostat na dané místo jinak. V deset jsem narazila na dalšího řidiče, kterej měl jet dneska ve 12 hodin, tak jsem ho rezervovala s tím, že mu zavolám zítra a domluvíme se.

V pět ráno mi přišla esemeska, že je pan řidič na nějakým psychologickým testu, protože se uchází o práci ve věznici v Rahově, tak že mi zavolá až bude volnej.
Bylo už deset a nikdo nevolal, tak jsem mu psala, jak na tom je a začala řešit náhradní řešení. Našla jsem bus, kterej jel ve dvě a vlak. Vlakem Elena jet nechtěla, že prej jsou hnusný nebo co a že je to sranda jen když se jede ve více lidech a třeba se hrajou hry. Navíc je docela drahej, stojí asi 70 lei (což je něco přes 400 kč). Tak mi řekla, ať zavolám, jestli mají volno v tom buse. Tak jsem zavolala a rovnou rezervovala dvě místa, kdyby náhodou. Celý v rumunštině. Pak jsem zkoušela volat i pánovi z Blablacar, ale ten měl hlasovou schránku. Ale pořád to vypadalo, že se pojede.

Lehce po 11 hodině mi Elena oznámila, že nikam nejede, protože jí zrovna napsala kámoška z Německa, že přijede a nemá kde spát. Byla jsem lehce podrážděná, ale tak lehce jsem se nechtěla vzdát. Začala jsem to řešit i s Kami, která ale nemá peníze a chtěla vzít svýho psa, takže prej nemůže normálně cestovat a stejně nenašla ani ubytování. Do toho mi začal volat ten chlápek. Tak jsem mu s lítostí oznámila, že bohužel nakonec nikam nejedeme.

Přemýšlela jsem, co budu dělat. Hrozně jsem se na ten výlet těšila, takže mi bylo hrozně líto, že se to zase takhle pokazilo. Pořád jsem nevzdávala naděje a pomalu jsem začala hledat nějaký levný ubytování. Na bookingu jsem našla postel v hostelu, přímo v centru za 3 stovky, tak jsem si to rezervovala a rozhodla se, že na všechny kašlu a prostě pojedu sama. Tak jsem rychle naházela věci do batohu a šla se naobědvat. Říkám to všechno spolubydlící a té se nápad, že jedu sama někam pryč moc nelíbil, tak navrhla, že pojedem spolu příští víkend. Bohužel ale rezervace nešla stornovat zadarmo, musela bych zaplatit plnou cenu, což jsem fakt nechtěla, tak jsem se sebrala a vyrazila na autobusový nádraží Obor.

Už jsem si myslela, že to bude v pohodě, prostě jen dojdu na nadráží, nasednu do busu a pojedu. Haha. Můj cestovatelský duch se pomátl a rozhodl se, že si to ještě zkomplikuju. Chtěla jsem to vzít metrem, páč jsem myslela, že jelikož to jede z nádraží Obor, tak to bude blízko metra Obor. Pchá. Prd. Takže jsem jela jednu stanici metrem, venku jsem si koupila kartičku na městskej bus a šla asi kilák na zastávku, kterej mě měl vzít na nádraží. Bus měl asi osm minut zpoždění a sekl se v zácpě na dalších deset minut, takže jsem byla dost nervózní, že to nestihnu, páč ze zástavky to bylo ještě asi sedm set metrů k tomu nádraží. Navíc se pan řidič vůbec nenamáhal na to šlápnout, jel jak šnek celou dobu (vůbec nevím, jak to tady zvládnu další čtyři měsíce, já, posedlá časem, musím říct, že se fakt těším na naše metro a busy a šaliny). No nakonec jsem na nádraží došla ve 13:35 a zjistila, že to přijede okolo 50 a lístky se kupujou rovnou u řidiče. Můj spoj přijel 43, lístek jsem koupila (podotýkám, pořád lámanou rumunštinou) a teď sedím a píšu tuhle šílenou historku v krásně klimatizovaným autobuse, kterýmu bude trvat přes pět a půl hodiny, než mě doveze do cíle.

 

Advertisements