Den třetí

Dnešní plán zněl: ráno na poštu pro knihu na bakalářku, kolem oběda vyřídit na fakultu rozvrh. Jednoduchý jako facka. Pošta se vyvedla, sice to bylo skoro na půl hodiny, ale odcházela jsem spokojená.

Cesta do školy byla ovšem zábavnější. Dojela jsem metrem v pohodě na Piața Unirii a teď, že teda vystoupím přímo u OC, který tam je. Haha, prd. Vystoupila jsem asi o 300 m dál, takže jsem složitě přecházela přes ty jejich dvacetiproudový silnice, permanentně plný aut. Měla jsem ještě asi hodinu čas, tak jsem si řekla, že prozkoumám to OC. Samozřejmě, že jsem se tam asi po dvou minutách málem ztratila, protože to vůbec nedávalo smysl, nikde žádná mapa. Takže mi nezbývalo, než najít H&M, kterým jsem přišla, abych se odtam vymotala.

V dobu, kdy už jsem konečně stála venku, jsem měla mít sraz s Matteem, páč říkal, že je na stejné fakultě a že půjdem za koordinátorem spolu (nakonec se ukázalo, že je to ještě větší máslo, než já a studuje jinde). Nicméně Matteo ani po deseti minutách nikde, tak mu píšu a v tu ránu mi volá, že i přesto, že jsem mu poslala svou aktuální polohu, chytl špatnej východ úplně stejně jako já. Takže jsme se tam náháněli jak idioti asi půl hodiny, mezi čímž se mě stihlo zeptat asi pět lidí na cestu na různý místa. Protože jsem typická Rumunka. S hodně tmavýma vlasama. Jo.

Nakonec jsme do té školy došli. Nachází se na metru Universitate – hned vedle fakulty Geografie. Z venku jsou obě budovy takový holubí hnízdo. Pokud jde člověk moc blízko u stěn, přistane mu na rameni, potažmo hlavě překvápko. Vstupní hala je nicméně moc pěkná, to jsem ani nečekala, zbytek je takovej stísněnej trošku, ale na to, jak ten barák vypadá zvenku si myslím, že dobrý – pro porovnání příště vyfotím Academii Medicíny a svou fakultu.

Koordinátor měl jen asi dvě minuty zpoždění, což je na Rumuna neobvyklé. Abych to zkrátila, byl moc milej, ale řekl mi, že rozvrh se ještě neví, i přesto, že škola začíná příští pondělí, že si musím počkat do konce týdne nebo začátku toho příštího a že si musím vybrat trošku jiný předměty. Takže jsem se administrativy nezbavila a budu se ještě další dva týdny brodit korespondencema s profesorama a koordinátorama na obou stranách.

Dneska jsem si mimojiné všimla, že:

  • sekuriťáci jsou i v metru, hlídají tam pořádek
  • po ulicích na sídlišti se prochází mile vyhlížející policista, kterej si povídá s kolemdoucíma důchodcema
  • Rumuni mají svým způsobem taky na spoustu věcí odpověď “maňana”

img_20160927_151954

img_20160927_150227
ta hezčí část Bukurešti
img_20160927_142439_20160927174121273
kostel sv. Antonína, Biserica Sfintul Antonie
pano_20160927_145415_20160927174034535
Palatul Parlamentului – na té fotce vypadá, že je malinkej
img_20160927_160720
mozaika restaurace – trošku Falco z Neverending story ❤
img_20160927_164634
stanice metra Titan – můj přechodný domov
Advertisements

2 thoughts on “Den třetí

    1. včera se mě paní v obchodě zeptala, jestli vidím někde ten zlevněnej deodorant, že to vypadá, že ho nemají, tak jsme se shodly, že je to divný a že ho asi fakt nemají..

      Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s