Den čtrnáctý – škola se blíží

Konečně jsem si dala dohromady rozvrh. Přibližnej. Vypadá to, že školu bych mohla mít jen úterý až čtvrtek, s tím, že se ale budu učit v podstatě deset hodin denně, tahem. Dostala jsem se k tomu úplnou náhodou. Šla jsem s Matteem k jeho fakultnímu koordinátorovi, na poslední chvíli, uřícená z nákupu, se dvěma taškama jídla. Přijal mě ale moc hezky. Doporučil mi, abych napsala jiné profesorce, se kterou bych se sešla a ta by mi poradila. Taky mi řekl, že naprosto chápe mou situaci, protože jsou prej na mojí fakultě úplně neschopní.

Profesorce jsem napsala, sešli jsme se ještě s dalšíma lidma, rozvrh prodiskutovali a já jdu příští týden na všechny ty hodiny, který mě zajímají se ptát profesorů, jestli k nim můžu chodit. Po tomhle zkušebním týdnu, bych už měla stoprocentně vědět, na co budu chodit, takže to budu muset dát vědět oboum fakultám, svojí domovské pražské fakultě a bude se to řešit papírově nějak.

Vtipný je, že tady většina předmětů funguje na principu seminář a kurz (dvě lekce, který se odehrávají úplně v jinej den s jinýma profesorama, ale pro získání kreditů, je třeba chodit na obě), což vysvětluje proč toho mám tolik. Jako bonus se některý semináře konají jenom jednou za dva týdny. Plus to mají všechno v pdfkách na strankách, který neustále padají.

Abych to shrnula. Přijela jsem do Rumunska, abych se naučila rumunsky – 2/3 předmětů budu mít ve španělštině. Zatím ale zdokonaluju spíš svou angličtinu.  Uvidíme, jak budou probíhat další dny.

Co se mých mimoškolních zařizovacích aktivit týče, nic extra jsem zatím nenavštívila, ale za to se konala spousta Erasmových akcí. Jedna z nich byla flag party, kde si studenti měli nějakým způsobem obstarat vlajky svých zemí. Na této party jsem zjistila, že 80% mladých lidí nezná vlajky Evropy. Chápu, že si někdo může českou vlajku splést s polskou, francouzskou, no, ale s italskou? Můžeme to dávat za vinu alkoholu. Protože tolik opilých lidí najednou jsem neviděla hodně dlouho.

friends
Matteo, Kami, já

Protože radši vrážím peníze do smysluplnějších věci, než je alkohol, nepila jsem, ale i tak to byla sranda. Ve čtyři ráno jsme odcházeli hledat jídlo. Noční Bukurešť se mi líbí mnohem víc. Kdyby nebylo té zimy, bylo by to perfektní. Jediný jídlo, který jsme v ty čtyři ráno našli byla nějaká kebabárna (ani nevím, jestli to slovo existuje, ale budeme dělat, že ano). Takže jsme se pěkně najedli, já jsem počkala s Kami na svoje první metro a v sedm šla spát.

Včera se konala menší akce u Mattea v bytě. Na oslavu jejich bytu, kterej sdílí s dalším Italem Michelem a Francouzem Antoinem, brzy také s Bulharkou Kami. Navrhla jsem, že bysme mohli každej uvařit něco typickýho pro každou zem. Oni se toho hrozně chytli a souhlasili.

To jsem ovšem nevěděla, že rumunskej pečicí papír v troubě shoří. Takže se můj voňavej štrúdl totálně připálil. Matteova a Michelova pizza už dopadla líp, ale taky byla dost černá. Nakonec nás vysvobodil Lucian, kterej se trošku vecpal. (Toho jsem potkala tři dny zpátky na zahajovacím meetingu pro Erasmáky; má řecký a italský předky, kteří utekli do Rumunska, takže se do naší party hodil, navíc bydlí přes ulici od jejich bytu, jak jsme zjistili.) Udělal výborný těstoviny s hovězím masem. Nakonec na ty těstoviny naházel kopr (proč?!), vyjma mýho talíře samozřejmě, protože jsem mu to výslovně zakázala. Antoine pak udělal palačinky a Kami smaženou cuketu s majonézovo-jogurtovou omáčkou. Strašně jsme se nacpali a kluci teď mají další dva dny co jest.

13391460_183037948804251_5897905137072384262_o
Antoine, Matteo, Lucian, Kami, já, Michele

Lucian nás pak vzal k sobě, fakt jenom přes ulici, na střechu do 15.patra, odkud bylo vidět celý město. Kdyby nepršelo a nefoukal šíleně ledovej vítr, tak si to pravděpodobně všichni užijeme mnohem víc, takže se těším, až nás tam vezme znovu. Když už jsme měli všechno snězený a uklizený, bylo okolo 11, tudíž na moje metro už bylo dost pozdě. Takže jsem se rozhodla, že zůstanu přes noc u kluků, v Kamiině neobydleném pokoji, protože ona musela jít domů kvůli kontaktním čočkám. Nemá to odtam 9 km jako já, takže šla pěšky a já jsem spala v dalším úplně cizím prostředí. Musím ale uznat, že bude mít Kami fakt pohodlnou postel.

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s