Den třicátýšestý

V neděli byla v plánu Rašnovská tvrz a odpolední Brašov. Takže jsme v devět vstali, nasnídali se a vyrazili k paní domácí. Paní domácí je bývalá Kamiina tchýně. Moc milá paní, řekla nám, že je moc zima na to, abysme šlapali ten kopec pěšky, tak že si máme nechat zavazadla u ní a že nás tam hodí autem a pak že jí akorát máme zavolat, až budeme chtít jet zpátky.

Než jsme nastoupili do auta na protějším plotě se objevilo koťátko, tak jsme ho chvilku otravovali. Aby to tady nebyly furt samý fotky starých baráků, můžete se pokochat i touhle roztomilou kočičkou.

IMG_20161030_125810.jpg

Pod tvrzí se nedávno otevřel i Dinopark. Kami samozřejmě na tvrzi byla, takže se od nás odpojila na parkovišti a šla do Dinoparku. Já jsem s chlapci pokračovala nahoru. Paní domácí nám doporučila traktorovláček, ale my jsme nebyli lenoši a vyšlápli si těch deset minut nahoru a kochali se cestou podzimní přírodou.img_20161030_170923

img_20161031_201720img_20161031_201744

Historie Rašnovské tvrze sahá až do roku 1211, kdy měla být postavena, bohužel o tom nejsou žádný důkazy. Další zmínka z roku 1335 tvrdí, že tahle tvrz byla jedna z mála, která ustála osmanský nájezdy. Měla tudíž celou dobu obrannou funkci. Poprvé byla dobyta až začátkem 17.století a to jenom z důvodu, že jim došla voda. Od té doby spíš chátrala. V 18.století ju částečně zničil požár a později i zemětřesení.

Tahle stavba na mě neskutečně zapůsobila, možná to bylo tím počasím, podzimem nebo výhledem na hory a do údolí, těžko říct, nicméně pokud budu mít možnost, určitě se sem pojedu podívat znovu. Snažila jsem se zachytit na fotkách tu atmosféru, kterou to místo má, ale povedlo se mi to tak ze 40 procent podle mě, to člověk fakt musí vidět na vlastní oči.

img_20161030_125436img_20161030_111527img_20161030_125519img_20161030_125738img_20161030_125656img_20161030_112052

IMG_20161031_201815.jpg

img_20161030_125557img_20161030_111600

img_20161031_201902img_20161031_201932img_20161031_202001

Podařilo se mi dokonce na chvilku kluky ztratit. Matteo rád fotí, tak jsme ho nechali, ať si fotí a šli jsme s Antoinem trošku napřed, kouknout se jinam, po chvíli Matteo furt nikde. Tak jsem čekala, vyhlížela, Antoine vedle mě, na chvilku jsem se otočila a najednou tam nebyl už ani Antoine. Tak jsem jim volala – hlasová schránka. Pak volám Kami, jak je na tom, jestli už je ready v tom Dinoparku a ona, že už je s Lucianem v autě a že jedou pro její věci a do Bukurešti, že ju mrzí, že se nemohla ani rozloučit. (Lucian je ten Ital, shodou okolností byl na té party v sobotu taky a ráno nám volal, jestli s ním nechceme jet domů, tak jsem mu řekla, že já s klukama jedu až večer, ale ať se domluví s Kami, že ta potřebuje být brzo doma, to jsem teda nevěděla, že se zvládli tak rychle domluvit.) Takže nás tam nechala, bez věcí, samotný. Aspoň mi poslala číslo na paní domácí. Já jsem mezitím odešla z vnitřku pevnosti a čekala na svoje hochy. Ti přišli asi minutu po mně, takže aspoň něco.

Zavolala jsem paní domácí, ta pro nás přijela, vysadila nás u sebe, já jsem se jí omluvila za Kami, hezky jsme poděkovali a vyrazili na vlak. Mezitím začalo sněžokroupit.

V Brašově jsme vystoupili a protože měli kluci hroznej hlad, páč v podstatě nic nesnídali, rozhodli jsme se jít hledat supermarket. Nakonec jsme skončili ve foodzóně v nákupním centru vedle nádraží. Měli nějaký super výhodný menu s polívkou, hlavním chodem a pitím. Takže si kluci dali tohle a já shaorma menu. Shaorma je velice specifickej pokrm. Je to takovej adaptovanej kebab. Strkají do toho hranolky a někde i kopr. Tady kopr naštěstí nebyl, takže jsem se pěkně najedla. Vlastně všichni jsme se tak najedli, že už jsme nechtěli pokračovat a chtěli jsme tam hrozně vytuhnout.

Nicméně jsme nevytuhli a jeli jsme navštívit další pevnost, kterou jsme předtím nestihli. Byl z ní dechberoucí výhled na všechny části města.

img_20161030_165807img_20161030_165927img_20161031_204443img_20161031_204516

img_20161031_205144
Matteo, výhled na kopec Tâmpa a lanovku v dáli

img_20161030_2232022img_20161030_223320

img_20161030_154026img_20161030_165849

Nakonec jsme se šli projít zase dolů do centra, sedli jsme si na čaj a horkou čokoládu a vyčkávali příjezdu našeho odvozu zpátky domů. Byl to docela produktivní víkend a ikdyž nám počasí nepřálo, jsem ráda, že jsem jela, protože jsme viděli fakt moc pěkný věci.

img_20161030_2229432

 

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s