Den šedesátý druhý – Řeckooo

Jak už jsem zmiňovala v jednom z minulých příspěvků, rozhodla jsem se podívat do Řecka. Konkrétně do Atén. Byl to takovej můj tajnej sen, protože je to prostě Řecko, bývalý impérium a střed evropské kultury.

Takže jsem koupila letenky a v pátek vyrazila. U nás v Bukurešti byly asi tři stupně. V Atenách mělo být něco okolo dvaceti. Takže jsem dost zvažovala, jak se obleču. Nakonec zimní šálo-deka, vesta a extra teplej svetr vyhrály.

Navzdory tomu, že si lety normálně užívám, tenhle mě tolik nepotěšil. Respektive po dobu letu jsem byla nadmíru spokojená, protože jsme přelítali přes Bulharsko a přes hory, který jsou na hranici Bulharska s Řeckem (viz foto) a já prostě musím sedět u okna a koukat, co se děje venku. Ty hory ve skutečnosti vypadaly mnohem větší, ta fotka to trošku zmenšuje. Každopádně abych se dostala k jádru pudla. Při přistání jsem se málem poblila, páč to děsně házelo, nejspíš za to mohly hory nebo to moře, těžko říct, ale horší přistání jsem asi nezažila, skoro jak když člověk projíždí přes hopsáky (přejetí horizontu v plné rychlosti a dohopsnutí na silnici) v autě.

img_20161125_190527

Lekce řečtiny

Než jsem odjížděla, koukala jsem na pár základních frází, abych nebyla za idiota. Což jsem vlastně ani nemusela, protože jsem zjistila, že všichni v Řecku, i starší generace, mluví anglicky.

To, jak se říká, že v Bulharsku je ano=ne a ne=ano se ve skutečnosti částečně vztahuje na Řecko, rozhodně ne na Bulharsko. V řečtině se totiž “ano”  řekne “ne”, což mě snad pokaždé hrozně zmátlo. První kontakt jsem měla v metru cestou do centra. Seděla jsem vedle slečny, které zazvonil telefon, ona ho zvedla a začala: “Neeee, blablabla, nee, ne neee…”, já jsem se samozřejmě v duchu hrozně smála, protože to vůbec nedávalo smysl. A aby toho nebylo málo tak “ne” se pro změnu řekne “ochi”.

Pak tu jsou základní slovíčka jako:

  • děkuji- efcharistó/eucharistó, na správnou výslovnost jsem nepřišla, ale bude to někde mezi
  • prosím – parakalo
  • dobře – kala
  • dobrý den – kalimera
  • dobré odpoledne – kalispera
  • dobrou noc – kalinichta
  • příští stanice – epomeni stas’i
  • východ (z metra třeba) – exodos 😀
  • matrace – strom; projíždeli jsme kolem obchodu s názvem Helen Strom, tak jsem se upřímně zasmála opět

Normální smrtelník, kterej neumí řecky se tu ale bát nemusí, v metru je většina věcí napsaná latinkou a spousta obchodů i ve městě je taky v latince. Restaurace v centru mají i jídeláky normálně napsaný. Pokud člověk ovládá aspoň trošku azbuku (děkuji Babičko) a dával pozor na hodinách matematiky, tak se tady neztratí a něco si i přečte. Nicméně to furt není jednoduchý, protože má řečtina 5 různých i/y, který všechny zní úplně stejně a spousta věcí se vlastně vůbec nečte tak, jak se píše.

Když už jsem nakousla zvuk řečtiny, nevím proč, ale hrozně mi to připomíná občas španělštinu. Možná protože hrozně chrčí. Každopádně se tímto pobytem dostala řečtina na seznam jazyků, který se chcu naučit.

Přílet do Atén

Letiště není přímo ve městě. Je přibližně 20 km od města bych řekla. 40 minut metrem. Metro jezdí přímo z letiště (je na výběr i bus nebo příměstkej vlak, podle toho, kam člověk chce jet). Jezdí sice jenom jednou za půlhodiny, ale to si myslím stačí. Já jsem měla extra štěstí a vychytala jsem děsnou frontu na lístky, takže mi asi o pět minut ujelo metro, což ale ve výsledku nevadilo. Lístek stojí 10 euro. Jak jsem se dozvěděla na zpáteční cestě, dá se koupit i studenstkej za půlku. Celý je to moderní a moc pěkně zařízený. Z letiště jsou to asi 4 zastávky po venku, takže člověk má první kontakt se zemí. Všude okolo trati jsou olivovníky a vedle vede přímo silnice. Všechno vypadá moc hezky.

Pak se člověk dostane pod zem a je to asi dalších 25 minut. Já jsem jela na zastávku Evangelismos (Evaggelismos), což je jednu zastávku od úplnýho centra (Syntagma). Na Evangelismos jsem měla počkat na svého hostitele, kterého jsem našla přes Couchsurfing, měl moc pěkný hodnocení a vypadal mile.  Jenomže byl hroznej provoz a já jsem přijela asi o 20 minut dřív, takže jsem ve výsledku čekala hodinu. Naštěstí nebyla zima, jen jsem potřebovala na záchod. Můj hostitel Lefteris (velmi populární jméno v Řecku, znamená to svoboda) nakonec přijel, hrozně se omlouval, že normálně nejezdí tak pozdě. Já jsem samozřejmě byla ráda, že vůbec přijel a nemusím strávit noc na ulici jako uprchlík.

Už byla tma. Páteční provoz se ukázal ve světle vánoční výzdoby a krásně ho doplňovaly i okolní palmy a mandarinkovníky s mandarinkama! Cestou autem jsem se dozvěděla, že Lefteris má dvě práce, aby si mohl dovolit slušnější život a že si momentálně vydělává něco lehce pod dva tisíce eur. Pracuje prej 14 hodin denně, ale aspoň víkendy má volný. O to víc jsem ho obdivovala, že si ještě najde čas na lidi z Couchsurfingu a ubytovává je u sebe.

Bydlel v jedné klidnější části, lehce na kopci, v moc pěkným bytě. V obýváku už na mě čekalo lehátko a v koupelně teplá sprcha (člověk, aby se mohl osprchovat teplou vodou, musí dopředu pustit kotel, aby se mu voda vůbec ohřála). Na co jsem si doteď nezvykla je, že na většině místech na Balkáně a všude v Řecku, se háže toaleťák do koše. Prej aby se nezasekl. Určitě. Je větší pravděpodobnost, že se zasekne kus tenkýho papíru, než Souvlaki, který měl člověk den předtím k obědu. Ale to je pouze můj názor, možná oni ví něco, co já ne.

Hned v pátek večer (skoro v 11 v noci) jsme vyrazili ven ještě s jedním jeho kamarádem.  Lefteris je bývalej policajt a ten jeho kamarád byl právník, takže jsem byla v naprosto dobrých rukou. Šli jsme do jednoho baru, kde nějaká jejich kamarádka Djka ten večer hrála. Byl to podnik v centru, takže jsme procházeli všemožnýma uličkama. Lidi seděli venku, protože bylo pěkně, bavili se, hrála hudba, svítily světýlka, no prostě moc pěkná atmosféra všude. V tomhle podniku jsme zůstali asi hodinu, možná dvě, bylo to hrozně fajn, barmani tam hrozně blbli, hráli si s párou od kávovaru a mlátili do kovových nádob do rytmu hudby.

img_20161126_012129
Monastiraki náměstí s výhledem na Acropoli
img_20161128_203042
jedna z roztomilých ulic, plná obývákových lamp, na konci ulice byl obchod s vánoční výzdobou (to modrý)

Pak mě chlapci přemlouvali, ať si dám noční Souvlaki, já jsem ale byla unavená a hlad bylo to poslední, co jsem měla. Takže jsme se vydali zase zpátky k autu. Cestou k autu jsme procházeli i uličkama, který zas tak vábně nevypadaly a já jsem v tu chvíli byla ráda, že tam nejsem sama. Rozházený popelnice po ulici, nikde ani noha, počmáraný baráky. Do toho ale vonělo koření ze zavřených obchodů, který na té ulici někde evidentně byly. Byla jsem z toho hrozně zmatená a neskutečně nadšená.

Doma jsem zalehla a hrozně jsem usnula. Budila jsem se jen asi každou půl hodinu, když šel někdo se psem ven nebo přišel z večírku.

 

Advertisements

2 thoughts on “Den šedesátý druhý – Řeckooo

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s