Dny sedmdesáté – Katčin pobyt a příprava výletu

Katka si svou cestu za mnou do Bukurešti lajnovala snad ještě předtím, než jsem sem vůbec dorazila. Nakonec přiletěla v úterý 6. 12. asi o půl dvanácté večer. Ze začátku jsme byly domluvený, že pro ňu dojedu posledním nočním metrem do centra, tam někde hodinu a něco počkám a pak si někde v centru chytíme taxíka/pojedeme nočním busem. Nakonec jsem zjistila, že na letišti jsou ověřený taxíky a nestojí ani tak moc, takže Katka může v pohodě jet tím a ušetříme dvě hodiny bloudění po městě. Katka nezklamala a zvládla se ke mně dopravit na jedničku. Pan řidič byl prej taky milej. Jen si o nás myslel, že jsme Polky, což byla ale na jednu stranu docela výhra oproti Ruskám!

Katku jsem u sebe ubytovala. Nebyla zhrozená, naopak mile překvapená, protože evidentně z mého vypravování čekala větší hrůzu. Protože bez vtipné historky by to nebylo ono, tak si Katka na letišti vybrala 1000 lei v domnění, že to jí snad vystačí na ten týden. Nějak si neuvědomila kurz a omylem si tudíž vybrala 6000 korun,  což jí samozřejmě stačilo a ještě mi tu půlku musela nechat.

Protože Katka už v Bukurešti byla a spoustu věcí si velice barvitě pamatovala („nemožné, Bukurešť je přece šedá!“), tak jsem se rozhodla, že ji vytáhnu někam na výlet. Nabízely se nám hned čtyři možnosti. Shodly jsme se, že by bylo fajn jet třeba do Bulharska (Varna, Sofie nebo Veliko Tarnovo). V Rumunsku to pak byla Timišoára. Prohledaly jsme internet – rumunský dráhy, mezinárodní – a zjistily jsme, že se nám půlka vlaků nezobrazuje. Ve čtvrtek jsme tudíž zamířily na nádraží se pro jistotu zeptat osobně. Nádraží není moc dobře značený. Takže jsme si musely vystát dvě fronty, abysme zjistily, že mezinárodní lístky se prodávají úplně jinde. Konečně jsme našly správný okýnko. Informace, který nám paní podala, ovšem nebyly tak pěkný, jak jsme si představovaly.

Vlak do Sofie jel devět a půl hodiny a stál děsný peníze. Vlaky do Varny byly děsně komplikovaný a vlak do Timišoáry byl stejně dlouhej, jako ten do Sofie, jen v úplně pitomej čas. Takže Veliko Tarnovo zvítězilo. Od paní jsme pořídily lístky na další den s tím, že nám bylo oznámeno, že se v neděli mění jízdní řády, takže neví, kdy ty vlaky přesně pojedou, ale že v Bukurešti bychom měly být v neděli okolo sedmé večer. Dobrodružství mohlo začít. Na Airbnb jsem nám zarezervovala nějaký levný bydlení, napsala pánovi a modlila se, aby se nic nepokazilo.

A protože jsem chtěla Katce ukázat, jak si žijou každej čtvrtek Erasmáci, slíbila jsem jí party. Mělo to začínat v 11. Jelikož nám blbě jezdí metro, tak jsme už okolo 11 stepovaly ve městě. Samozřejmě, že do půl druhé byl bar téměř prázdnej. Pak se to teda trošku rozproudilo. Celkově bych řekla, že to bylo průměrný a lidi až moc opilí a vlezlí. Ke konci jsme se tam začaly bavit s jedním Rumunem a jeho kamarádama z Řecka, kteří s náma okolo třetí odcházeli a pomohli nám sehnat taxíka. Takže jsme domů dorazily docela pozdě. Spaly jsme celkem asi 4 hodiny.

Ráno jsme si uvařily oběd, sbalily se a byly jsme ready vyrazit. Vlak měl jet ve 12:50. Dorazily jsme na nástupiště číslo jedna, odkud měl vlak jet. Na koleji tam stál dvouvagónovej vlak. Tak se ptám pana průvodčího, kterej na nástupiti zrovna stál, jestli to je opravdu vlak, kterej jede směr Sofie. Prej jo. Nastoupily jsme a sedly si na naše místa. Vlak odjel načas. Cestovalo s náma ve vagónu asi 5 lidí. Takhle prázdným vlakem jsem snad v životě nejela. Vypadal ale pěkně, měl zásuvky a byl tam klid, takže jsem si nestěžovala.

Jely jsme asi dvě hodiny s menšíma zastávkama a pak jsme dorazili do hraničního města Giurgiu. Nikdy jsem vlakem mimo Schengen nejela, takže mi nedošlo, že pravděpodobně proběhne nějaká pasová kontrola. V Giurgiu přistoupili celníci, vybrali si od nás občanky a na asi dvacet minut s něma někam zmizeli. Když nám je vraceli, tak se nás akorát zeptali, kam jedeme a odešli. Po dalších asi dvaceti minutách se vlak rozjel z nádraží směrem k nejdelšímu  železničnímu mostu v Evropě a zároveň k jednomu ze dvou mostů, který spojujou Rumunsko s Bulharskem.

Ten Dunaj je FAKT neskutečně širokej. A most má bohužel (vlastně teda bohudík) spoustu podpůrných sloupů, takže se mi žádná fotka řeky nepovedla provést bez sloupu.

Ruse (hraniční přechod, a jak jsme se dozvěděly na cestě zpět, docela pěkný město) vypadá trošku jako hodně zanedbanej Hamburk. Navíc nás potom zase kontrolovali na nádraží tentokrát bulharští celníci. Vůbec se nedivím, že ta cesta celkem trvá asi 6 hodin, když hodinu a půl z toho čekáme na doklady.

 

15384606_10207299686599181_5444365256921786946_o15403868_10207299700639532_7259803504777098095_o

img-20161209-wa0007img-20161209-wa0008img-20161209-wa0009img-20161209-wa0010

Cesta byla dlouhá a po chvíli začala být tma. Čas do našeho přestupu se krátil a my jsme se víc a víc strachovaly, že to nestihneme. Nakonec jsme ale přistály v Gorne Orjahovici a přestoupily na vlak, kterýmu trvalo už jen patnáct minut nás dovézt do Tarnova.

img_20161209_183858

 

Ve Velikom Tarnovu jsme vystoupily plny očekávání. Nádraží bylo hodně malinkatý. Takže žádnej bankomat. My bez peněz. Stojíme v hale a přemýšlíme, co provedeme. Z ničeho nic na nás začne mluvit nějakej chlap lámanou angličtinou, jestli náhodou nepotřebujeme taxíka. Tak říkáme, že nevíme, ale že stejně nemáme peníze. A on hned, že nám něco promění, odkud že jedeme a jestli máme rumunský leie, tak můžem udělat obchod. Nabízel nám o trošku míň, než bysme měly dostat, tak jsme ho poslaly pryč. Chlap si cosi povídal pod vousy a vypadalo to, že šel žalovat ven ostatním taxikářům, jaký nejsme svině. Já jsem mezitím vymyslela, že zavolám našemu domácímu Volenovi, že jsme už dojely, ale že nevíme, jak se dostat k němu. Pak mě napadlo, že bysme tím taxíkem ale vlastně jet mohli a využila jsem toho, že mám na telefonu Volena a předala ho dalšího chlápkovi, co nalezl do nádražní haličky (byla fakt malá), se zeptat, jestli nepotřebujeme taxíka. Ten všechno vyřídil, našel nám milého taxikáře, který nás za 3 leva (42 korun) odvezl k našemu budoucímu bydlišti, poprosila jsem totiž Volena, jestli to za nás nezaplatí, že mu to vrátíme, jakmile si vyberem.

Volen byl moc milej chlapík. Takovej bulharskej Saša Rašilov. Ale v domě měl asi pět stupňů. Což bylo absurdní, vzhledem k tomu, že venku bylo asi osm. Ukázal nám pokoj, kterej byl ve sklepě. Ten jeho barák stál na kopcu, takže přízemí bylo v podstatě druhý patro. Pokoj byl skromně zařízenej a nechal nás, ať se vybalíme, rozkoukáme a řekl nám, že se pak můžem stavit za ním nahoru na večeři. Takže jsme ze sebe sundaly věci a rozvalily jsme se furt v kabátech na naši novou postel – nafukovací matraci.

img_20161209_232109
to černý je zásuvka, asi dva metry vysoko

Protože nám byla v pokoji fakt zima a přímotop nebyl schopnej ten velkej pokoj vytopit, vymyslela Katka jiný řešení. V pokoji byl mimojiné i sporák a umyvadlo. Takže Katku velice chytře napadlo pustit i sporák, takže jsme se nahřívaly nad sporákem dobrou půl hodinu.

img_20161209_231718img_20161209_232550img_20161209_232437

Po zahřátí jsme se dobelhaly nahoru za Volenem se zeptat, jestli nemůžeme jít na chvíli ven se podívat, jak to město vypadá, aspoň za tmy. Doprovodil nás do sámošky, která se nacházela asi minutu od baráku, a pak nám řekl, kde je cca centrum, což bylo další asi tři minuty po schodech dolů od té sámošky, a šel domů vařit večeři. My jsme se mezitím chvilku loudaly po městě.

Tenhle monument stojí na takovým centrálním náměstí. Je to monument zobrazující matku Bulgarii, která teda v noci nebyla vůbec vidět (chyba nasvícení, pro představu přidávám i fotku za dne).

img_20161209_205627002-copy

img_20161209_210150
noční výhled z pokoje (moc osvětlený to nebylo)

Po asi půl hodině jsme se vrátily zpět, daly si s Volenem večeři a ikdyž jsme byly děsně unavený, šly jsme spát až někdy okolo jedenácté. Moc jsme se teda nevyspaly, furt jsme se budily zimou, páč v tom pokoji byla fakt šílená kosa. Obě jsme spaly v čepicích a rukavicích. Naštěstí ráno se pokoj docela vyhřál slunkem, který na nás zářilo z plných sil.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s