Den sto třicátý první -konec zkouškového a bruslení!

Jak jsem tady už psala  dřívějším článku, měla jsem v sobotu poslední zkoušku. Byla to ústní zkouška ze španělštiny, takže nic hroznýho, nicméně bylo třeba vymyslet komentře k obrázkům a nějak si je obhájit. Z původních 8:30 se to navíc přesunulo na 13:00. Takže jsme s Einou vstaly pěkně v šest, já jsem ju doprovodila na zastávku, odkud jí hned jel bus a jela jsem zase zpátky dom. Doma jsem si přečetla články znova, dala si nějaký jídlo a vyrazila na zkoušku.

Když jsem tam dorazila, profesor byl na moje představy až moc překvapenej, že tam jsem taky, a že se chci nechat vyzkoušet taky. Tak snad chcu ty kredity a nejsem žádnej flákač, no ne? Takže si mě zavolal dovnitř ještě s jednou slečnou a začali nám ukazovat nějaký obrázky a začali nás zkoušet. Vůbec jsem nevěděla, co jim říkat a plácala jsem tam děsný kraviny. Ale evidentně to zabralo. Nebo protože su student Erasmu, tak na mě byli hodnější, nicméně jsem odtam vylezla se známkou 10. (V Rumunsku se hodnotí od 1-10, 10 je nejvyšší možná, kterou člověk může dostat.) Takže asi tak. Vůbec to nechápu. Nebyla to ale finální známka, tu mi budou muset poskládat ze všech těch 9 a 9,30. Haha.

No a abych se trošku odměnila a užila si zbytek dní v Bukurešti, šla jsem na Erasmovou akci, na kluziště si zabruslit. Bylo to hrozně super. Ze začátku jsem si teda musela jít vyměnit brusle, páč mi byly malý (40, proč?) a jedna byla dokonce špatně nabroušená, takže jsem spíš lyžovala, než bruslila. Ten led byl teda úplně mokrej, páč bylo asi 8 stupňů a chvilkama i pršelo, ale jinak jsem si takhle dobře nezabruslila už nějakou dobu. Bylo velice vtipný sledovat Italy a další Jižany, kteří v životě na bruslích nestáli. Fakt jsem se bavila a přijemně jsem se unavila, takže se mi večer i krásně spalo.

16486851_1352260354848273_7981156219700935170_o
Důkaz, že jsem se opravdu vydala na led